Datum: 23. 6. 2023 (5. dhú l-hidždža 1444)
dr. Usama al-Deiri, Mešita v Praze
Deset dní měsíce dhú al-hidždža a jaké činy je vhodné během nich vykonávat
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Při těchto prvních deseti dnech měsíce dhú al-hidždža Alláh přísahal, aby upozornil na jejich význam a jak vysoko jsou ceněny. Všemohoucí Alláh praví: „Při úsvitu a při nocích deseti…“ (89:1-2) Ibn Abbás – radija lláhu anhumá – řekl: „Jedná se o deset dní měsíce dhú al-hidždža.“ Ibn Kathír řekl: „A toto je správné.“ Těchto deset dní měsíce dhú al-hidždža jsou známé dny, o kterých se zmiňuje Všemohoucí Alláh: „… aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Alláhova ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Alláh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého!“ (22:28) Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Není dnů, kdy by byly zbožné činy Alláhovi milejší než v tyto dny.“ Tedy těchto deset dní. Zeptali se: „Posle Alláhův, ani džihád na cestě Alláhově?“ Odpověděl: „Ani džihád na cestě Alláhově, kromě případu, kdy se člověk vydá sám se sebou, se svými prostředky a nic z toho mu nezůstane.“
Al-Háfiz ibn Hadžar řekl: „Je zřejmé, že těchto deset dní je význačných proto, že se v nich potkávají hlavní činy uctívání a to modlitba, půst, dobročinný dar a velká pouť. V žádných jiných dnech toto není.“
Jaké zbožné činy byste měli vykonávat během deseti dní měsíce dhú al-hidždža? Nejvíce si zaslouží pozornost tyto:
Pokání k Všemohoucímu Alláhovi a návrat k Němu, odvrácení se od neposlušnosti. Všemohoucí Alláh praví: „A konejte všichni pokání před Alláhem, ó věřící, snad budete blažení!“ (24:31) Přiblížit se k Všemohoucímu Alláhovi je možné tím, co předepsal. Všemohoucí Alláh praví v posvátném hadísu: „Tím, nejmilejším, čím se ke mně může můj služebník přiblížit, je to, co jsem ustanovil.“
Mezi doporučeníhodné činy, kterými je možné se přiblížit k Všemohoucímu Alláhovi a které se týkají těchto deseti dní, je půst, a to konkrétně půst v den Arafatu. Učenci se shodují, že nejlepším dnem pro půst je den Arafatu. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – hovořil o prospěšnosti půstu právě v tento den: „Půst v den Arafatu, jak doufám, smývá hříchy předešlého i nadcházejícího roku.“ (podle Muslima) Půst v tento den pozvedá na vyšší stupně, násobí dobré skutky a odčiní hříchy.
Mezi doporučené činy, kterými je možné se přiblížit k Všemohoucímu Alláhovi je časté připomínání si Mocného a Vznešeného Alláha, provoláváním „není boha kromě Alláha“, „Alláh je převeliký“, „chvála Alláhovi“. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Nejvýznamnějšími a nejmilejšími dny pro Alláha, kdy je třeba konat skutky, je těchto deset dní. Provolávejte během nich často, že ‚není boha kromě Alláha‘, ‚Alláh je převeliký‘, ‚chvála Alláhovi‘.“ (Tedy: „lá iláha illa Lláh, Alláhu akbar a alhamdulilláh.)
Diskurs Vznešeného Koránu se soustředí na připomínání si Alláha při všem, co bylo uloženo za povinnost. Všemohoucí Alláh k modlitbě praví: „Sděluj jim to, co bylo ti z Písma vnuknuto! Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! Vzpomínání pak Alláha je povinností největší a Alláh dobře ví, co děláte.“ (29:45) K povinnému půstu Všemohoucí Alláh praví: „Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Alláh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Alláha za to, že správně vás vede – snad budete vděční!“ (2:185) Pak také Alláh radí poutníkům, kteří se vydají k Alláhovu domu, aby si Ho připomínali v průběhu i po velké pouti. Všemohoucí Alláh praví: „A když provádíte běh z Arafátu, vzpomínejte Alláha poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou cestu, zatímco předtím jste byli z těch, kdož bloudí.“ (2:198)
Saíd ibn Chubajr řekl: „Strach je obávat se Alláha tak, až se tento strach stane překážkou mezi vámi a mezi neposlušností vůči Alláhovi. Takový strach a připomínání si Alláha je poslušností vůči Alláhovi. Kdo je poslušen vůči Alláhovi, ten si Ho připomínal. Kdo není poslušen vůči Alláhovi, ten si Ho nepřipomínal, i kdyby chválil Alláha a recitoval Korán sebevíc.“
Připomínání si Alláha přivádí člověka k poslušnosti a vzdaluje to od toho, co bylo zakázáno. Všemohoucí Alláh praví: „Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn a jména Pána svého vzpomíná a modlitbu koná.“ (87:14-15) Alláh přislíbil těm, kdo si ho připomínají odpuštění a velkou odměnu. Všemohoucí Alláh praví: „… muži a ženy hojně Alláha vzpomínající – těm všem Alláh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou.“ (33:35)
Je žádoucí, aby byl muslim duchem přítomen při připomínání si Alláha, nejen pouhé odříkávání, i když odměna je i za odříkávání, ale připomínání si Alláha by mělo vést k tomu, že se Ho bude člověk obávat, zadrží ho to před zakázanými věcmi, nepřiblíží se k velkým hříchům, vyvaruje se zakázaným věcem. Atá‘ řekl: „Společnost, ve které se připomíná Alláh, je dovolená. Zakázaná je taková, kde se diskutuje o tom, jak nakoupit, prodat, modlit se, postit, uzavírat sňatek a rozvádět se, vykonat velkou pouť apod.“
Připomínání si Alláha při neuposlechnutí Jeho příkazu a zákazu, se studem před Alláhem a obavami z Jeho trestu – tedy může se stát, že člověk během svého života nedbá na Alláhovy příkazy, nechá se svést ďáblem, obalamutit, svést k lenosti, přimět k neposlušnosti ve chvíli nepozornosti, avšak když si v tom okamžiku člověk připomene Alláha, bude povzbuzen k Jeho uctívání, jak praví Všemohoucí Alláh – chvála Mu: „Když těch, kdož bohabojní jsou, se dotkne přelud satanův, tu připomenou si Alláha, a hle, jsou opět jasně vidoucí.“ (7:201) Anebo upustí od nějaké neposlušnosti, prosí o odpuštění a kaje se, jak praví Všemohoucí Alláh: „… a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Alláha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých – neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Alláh – a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli.“ (5:135)
Pokud služebník Alláhův využívá všechny tyto prostředky, jak si připomínat Alláha, je to ten nejlepší a nejprospěšnější způsob.
