Datum: 7. 4. 2023 (16. ramadán 1444)
dr. Usama al-Deiri, Mešita v Teplicích
Přichází posledních deset dní
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Dny ramadánu ubíhají a pomalu oznamují konec. Přichází posledních deset dní, které jsou poslední příležitostí pro toho, kdo promarnil začátek měsíce.
Tyto vznešené dny a noci uběhnou a budou svědky toho, co jste vykonali. „V ten den nalezne každá duše před sebou to, co vykonala…“ Váš Pán vyzývá: „Služebníci moji, sčítám vaše činy a pak vás za ně odměňuji. Kdo konal dobro, nechť velebí Alláha, kdo něco jiného, nechť kárá pouze sám sebe.“
Je-li v duších a srdcích varovatel, pak zbývá už jen pár dní a to právě posledních deset. Těchto posledních deset dní oslavoval váš prorok Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam). Během předcházejících dvaceti dní střídal modlitby a spánek, jakmile přišlo posledních deset, pustil se do toho ještě s větším odhodláním. Vstal z postele, probudil členy své rodiny, zaklepal na dveře Fátimy a Alího – radija lláhu anhumá – a řekl: „Nebudete vstávat a modlit se?!“
Jakmile zbývalo z ramadánu jen deset dní, nevynechal Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – nikoho z rodiny, kdo byl schopen vstát, aby ho neprobudil. Naši zbožní předci v té době nejrychleji následovali Proroka a nechali se jím vést. V knize al-Muwatta imáma Málika se traduje, že Umar bin al-Chattáb se modlil takovou část noci, jak tomu chtěl Alláh, a i když byla půlnoc, probudil členy své rodiny, aby se pomodlili. Řekl jim: „Modlitba. Modlitba.“ A zarecitoval jim tyto verše: „Přikaž rodině své modlitby konání a sám buď v ní vytrvalý! My nežádáme od tebe žádnou obživu, vždyť My sami ti ji uštědřujeme. A dobrý konec náleží bohabojnosti.“ (20:132)
K dobrému smýšlení nestačí jen přání, k dobrému smýšlení je třeba konat, s nadějí očekávat Jeho milost. Strach neznamená plakat a utírat si slzy, strach znamená zanechat toho, za co hrozí trest.
Konejte pro sebe a buďte pokorní. Á’iša, matka věřících – radija lláhu anhá – řekla: „Posle Alláhův, kdybych poznala, která noc je nocí Úradku, co mám říct?“ Odpověděl jí: „Řekni: ‚Ó Alláhu, Ty jsi odpouštějící a rád odpouštíš. Odpusť mi tedy.“
Pronášejte ještě více prosebných modliteb. Váš Vznešený Pán praví: „Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když Mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou správnou!“ (2:186)
Prosebná modlitba má zvláštní význam a velký vliv na to, co bude následovat, na to, aby se člověku vedlo dobře a byl v pořádku i jeho majetek, aby se mu dařilo v tom, co dělá, aby mu bylo požehnáno v obživě. Není-li duši dopřáno potěšení z důvěrného hovoru, stane se trest a vyloučení ještě temnějším. Copak Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – nežádal Alláha o ochranu před duší, která není pokorná, okem, které ani slzu neuroní, a před prosebnou modlitbou, která není vyslyšena?!
V těchto dnech nastává vážený čas a vznešené chvíle – a je to právě posledních deset dní, hlubina noci ramadánu, kouzlo ramadánu, volání k modlitbě a psané verše, poklekání a recitace Koránu, setkávání muslimů v dobré věci a připomínání si Alláha, to vše se najednou potkává právě v těchto dnech. Kde jsou ti, kdo by měli soupeřit? Vynakládejte ještě více úsilí na prosebné modlitby, nepolevujte, nebuďte skeptičtí k tomu, jaká bude odpověď. Jakub – alajhi salám – přišel o svého prvního syna, pak o druhého a navzdory tomu se jeho vztah k jeho Pánovi ještě více upevnil: „… a snad Alláh mi je navrátí všechny, vždyť On Vševědoucí je i Moudrý.“ (12:83) Nesnažte se urychlit odpověď. Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) řekl: „Prosebná modlitba každého z vás bude vyslyšena, pokud nebude netrpělivý a neřekne: ‚Prosil jsem a nebyl jsem vyslyšen.‘“
Není nic krásnějšího než se po dobu těchto posledních dní izolovat. Služebníci Alláhovi při takové izolaci zjistí, že čas je cennější než zlato, investují ho jen do toho, co je správné, co je chvályhodné, neplýtvají jím ve špatné společnosti, která se zabývá jen urážením a pomlouváním.
Muslimové, věnujte zbývající čas prosbám, modlitbám, recitaci Koránu, připomínání si Alláha a dalším zbožným skutkům. Využívejte dobrých příležitostí. Tím nejsledovanějším a nejžádoucnějším cílem je noc Úradku: „Víš ty vůbec, co je to noc Úradku?“ (97:2) Kdo se během této noci modlí s vírou a doufaje v odměnu, tomu budou odpuštěny předešlé hříchy. Je to noc lepší než tisíc měsíců. Nebyla přesně stanovena, aby byla zkouškou, aby se ukázalo, kdo koná a kdo nekoná, kdo vážně o něco usiluje a kdo nepřikládá důležitost tomu, čemu věnuje svou námahu. Je to noc, kdy se rozhoduje, kdo bude učiněn šťastným a kdo bude nešťastný: „… v níž jsou rozdělována všechna zjevení moudrá…“ (44:4) Buďte tedy bohabojní, konejte se vší vážností, šiřte dobrou zprávu a doufejte.
Muslimové, tyto dny jsou nejvýznamnější, je za ně největší odměna, ukáže se v nich krása důvěrného hovoru, získáváte v nich mnoho ponaučení, mnohé během těchto dní Alláh uchrání před Ohněm pekelným! Mnozí se navrátí díky pokání! Jen nevděčník se obrátí zády k poslušnosti vůči Alláhovi. Kdo byl zbaven Alláhovy milosti, ten přišel o všechno. Politováníhodný je ten, komu unikly všechny příležitosti tohoto měsíce a kdo promarnil dobro posledních deseti dní a nesplnilo se mu přání noci Úradku, jen nevděčník nepozvedne ruce v prosebné modlitbě a neuroní ani slzu, ani na okamžik se jeho srdce nenaplní pokorou, běda mu, běda mu. Pochopte význam tohoto měsíce! Nemůže se těšit z odpuštění?! Nedostalo se mu milosti?! Pak promarnil celý měsíc, jako by u něj správné a zbožné činy neměly místo, jako by v srdci neměl místo pro lásku k dobru.
Ó Alláhu, dej, nechť se dožijeme noci Úradku, ó Alláhu, přijmi náš půst i naše modlitby.
