Datum: 31. 3. 2023 (9. ramadán 1444)
dr. Usama al-Deiri, Mešita v Teplicích
Almužna (zakát) je očistou duše i očištěním majetku
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Povinná almužna náleží chudým od bohatých, stejně jako modlitba je povinností Alláhových služebníků vůči Němu, proto byla v Koránu postavena na roveň právě s modlitbou: „Dodržujte modlitbu, rozdávejte almužnu…“ (2:43) Tedy: modlete se ke Mně a dávejte almužnu chudým. Je to dostatečnou poctou a výrazem hrdosti pro chudé, neboť jejich nárok je přirovnán k nároku Všemohoucího Alláha, chvála Mu.
Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – byl nejštědřejším člověkem, nejvelkorysejším a nejmilosrdnějším z Alláhových tvorů vůči Jeho služebníkům. Rád dával, dával, aniž by se bál chudoby. Anas ibn Málik – radija lláhu anhu – řekl: „Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – nikdy nikomu neodepřel nic, co bylo pro islám. Jednou za ním přišel jeden muž a on mu daroval velké stádo ovcí. Muž se vrátil ke svému lidu a řekl jim, aby přestoupili na islám, neboť Muhammad je tak štědrý, jako by se vůbec nebál chudoby.“
Měsíc ramadán, během kterého se odměna násobí a je možné dostat se na vyšší stupně, je příležitostí pro postící se, aby přispěchali s dáváním povinné almužny a dobročinných darů. Všemohoucí Alláh praví: „Ti, kdož vydávají jmění své na stezce Alláhově, jsou podobni zrnu, z něhož vyrůstá sedm klasů, z nichž každý má sto zrn. A Alláh mnohonásobně odplácí tomu, komu chce, neboť Alláh je velkorysý, vševědoucí.“ (2:261) Tento příklad uvádí Všemohoucí Alláh, aby znásobil odměnu tomu, kdo vydává své jmění na stezce Alláhově doufaje v Jeho uspokojení. Každý dobrý skutek se násobí desetkrát až sedmsetkrát. Poukazuje také na to, že Mocný a Vznešený Alláh zvětšuje zbožné skutky člověka, tak jako nechává růst osivo v úrodné půdě.
Abú Talha al-Ansárí – radija lláhu anhu – měl zahradu Bajruhá‘, která byla nejmilejší věcí, kterou měl, a do které chodíval Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – aby se skryl v jejím stínu a napil se vody, která v ní tekla. Vyprávěl, že přišel k Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam – a řekl mu: „Všemohoucí a Požehnaný Alláh praví v Koránu: ‚Nikdy nedosáhnete pravé zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho, co milujete…‘ Nejmilejší věcí, kterou mám je zahrada Bajruhá‘. Dávám ji Mocnému a Vznešenému Alláhovi a Jeho Poslu – salla lláhu alajhi wa sallam. Chci ji dát jako dobročinný dar a doufám, že se mi za to dostane odměny od Alláha. Nalož s ní, Posle Alláhův tak, jak bude chtít Alláh, abys s ní naložil.“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – mu odpověděl: „Bravo, Abú Talho! To je ziskový majetek! To je ziskový majetek! Přijali jsme jej od tebe a teď ti jej vracíme. Rozděl jej mezi své příbuzné. Abú Talha ji tedy rozdělil mezi své příbuzné jako dobročinný dar.
Pravdou je, že tajemství moudrosti významu almužny spočívá v tom, že Všemohoucí Alláh učinil almužnu očistou pro majetek i tělo, očistou duše. Kdo dává almužnu, očišťuje tím svou duši („Kdo ji očistí, ten jistě vydělá.“) a očistí se tím i jeho majetek, neboť neodepřel chudým to, na co mají nárok, neboť mají nárok na podíl z majetku bohatých. Všemohoucí Alláh praví: „Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ!“ (9:103)
Almužna je výrazem solidarity mezi bohatými a chudými. Bohatí a ti, kdo mají dostatek prostředků, mají dávat povinnou almužnu a dobrovolné dobročinné dary ze svého majetku svým bratrům ve víře, kteří jsou chudí a potřební, mají plnit potřeby svých příbuzných a sousedů. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Dobročinný dar chudému je dobročinný dar. Dobročinný dar příbuznému je dvojím: jak dobročinným darem, tak také udržováním dobrých vztahů s příbuznými.“ Je třeba, abychom byli navzájem vnímaví k tomu, v jaké situaci se kdo nachází. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Neuvěřil ve mne ten, kdo usíná sytý, když jeho soused vedle hladoví, a on o tom ví.“
Kdo dává almužnu a dobročinný dar, musí je dávat z toho nejlepšího, co má, neboť Alláh je Dobrý a přijímá pouze to, co je dobré. Musí ji také dávat s čistým srdcem a upřímným úmyslem. Musí si být vědom toho, že ji v prvé řadě vkládá do rukou Milostivého a pak teprve chudému a potřebnému. V obou sbírkách správných hadísů se traduje, že Umar – radija lláhu anhu – řekl: „Posle Alláhův, nikdy jsem neměl nic, co by mi bylo milejší než můj podíl, který mám v Chajbaru. Co s ním mám podle tebe udělat?“ Prorok mu odpověděl: „Ponechej si základ a výnosy daruj.“ Nejlepším dobročinným darem je takový, který je darován tajně, který není spojen s výčitkami, způsobením nějaké škody, reputací… Všemohoucí Alláh praví: „Těm, kdož vydávají jmění své na stezce Alláhově, aniž potom doprovázejí to, co vydali, výčitkami či špatností, těm dostane se odměny u Pána jejich a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.“ (2:262)
Dobročinný dar může být v podobě peněz či majetku, ale také v podobě jídla, které někomu podáme. Všemohoucí Alláh praví: „… a krmili jídlem – přes lásku svou k němu – chuďasa, sirotka i zajatce.“ (76:8) Také upřednostňováním druhých, i kdybychom byli sami potřební a nuzní – Všemohoucí Alláh praví: „A dávají jim přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek.“ (59:9) Abdulláh ibn Amr tradoval, že se kdosi zeptal Posla Alláhova – salla lláhu alajhi wa sallam – jaký islám je dobrý. Prorok odpověděl: „Když podáš jídlo tomu a pozdravíš toho, koho znáš i neznáš.“ A co teprve, když se takový člověk, kterému podáte jídlo, postí nebo je chudý? Pak vám náleží odměna za dobročinný dar a za nakrmení postícího se člověka. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdo nakrmí postícího se člověka, dostane stejnou odměnu jako on, aniž by byla odměna postícího se člověka jakkoli snížena.“
Pravdou je, že dobročinný dar se neomezuje na peníze nebo majetek. Dobročinný dar je pojat mnohem šířeji. Konání vhodného je dobročinným darem, odstranění překážky z cesty je dobročinný dar, zabránění škodě na druhých lidech je dobročinný dar, laskavé slovo je dobročinný dar, když se usmějete na svého bratra ve víře, je to dobročinný dar. Podle Abú Dharra al-Ghaffárího – radija lláhu anhu – řekl Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam: „Nepodceňujte žádný dobrý skutek, i kdyby to mělo být jen to, že se usmějete na svého bratra ve víře, když se potkáte.“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – podle Abú Hurajry – radija lláhu anhu – řekl: „Když člověk na cestě narazí na trnitou větev a odstraní ji z cesty, Alláh mu poděkuje a odpustí mu.“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – také řekl: „Každá končetina člověka musí konat dobročinnost každý den, kdy vyjde slunce. Když spravedlivě rozhodne mezi dvěma lidmi, je to dobročinnost. Když pomůže člověku zvednout a naložit náklad, je to dobročinnost. Laskavé slovo je dobročinnost. Každý krok, který udělá k modlitbě, je dobročinnost. Když odstraní z cesty cokoli, co by mohlo uškodit, je to dobročinnost.“
