Páteční kázání 30. 8. 2024 (26. safar 1446 h)
Druhy srdcí
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Srdce jsou schránky, ke kterým má klíč jen jejich majitel. Traduje se podle Abudlláha ibn Amra ibn al-Áse – radija lláhu anhumá – že slyšel Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – jak řekl: „Všechna lidská srdce, jako by byla držena mezi dvěma prsty Milostivého, jako jedno srdce, kterým otáčí, jak se Mu zachce.“ Pak Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – dodal: „Ó Alláhu, jenž otáčíš srdci, otoč naše srdce k poslušnosti vůči Tobě.“
Dobrý stav srdce, jeho štěstí a úspěch spočívá v uctívání Jediného Alláha, kdy žádá o pomoc jedině Jeho a nikoho jiného. Všemohoucí Alláh praví: „A spolu s Alláhem žádné jiné božstvo nevzývej, abys nebyl z potrestaných…“ (26:113) Zničení srdce i jeho uzdravení, újma, ke které může dojít dříve či později, závisí na uctívání a vzývání Alláha. Dávejte si na to tedy pozor. Všemohoucí Alláh – budiž požehnán – praví: „A nepřidávej k Alláhovi božstva jiného, abys nezůstal zahanben a opuštěn.“ (17:22)
Služebník Alláhův, který nemá v srdci světlo víry, bude obdařen bohatstvím majetku a věcí, ale ne víry a činů, a budou mu zapovězeny zbožné skutky, jeho srdce se upne na pomíjivé věci. Čím slabší je víra, tím méně je náboženství. Lidé směřují k něčemu jinému než k Alláhovi. Činy bez přesvědčení jsou jako tělo bez duše, jsou k ničemu. Přesvědčení znamená, že věříme v to, že veškeré zisky a úspěchy na tomto i na Onom světě jsou jedině díky Alláhovi, který nemá žádného jiného společníka. Díky tomu je srdce v pořádku, a i všechny ostatní části těla.
Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Prorokovi druhové – radija lláhu anhum – rozdělili srdce do čtyř skupin. Podle ověřené verze Hudhajfy ibn al-Jamán – radija lláhu anhu – jsou to tyto čtyři skupiny: srdce s planoucí svící, a to je srdce věřícího člověka, srdce zakryté, a to je srdce nevěřícího, srdce obrácené, a to je srdce pokrytce, který dospěl k poznání a pak jej popřel, prozřel a pak oslepl, a srdce, které živí dvě látky: víra a pokrytectví a záleží na tom, která má zrovna navrch.“
Správné srdce je živoucí, vědomé, jemné, prosté nedostatků, u kterého se stala bezchybnost trvalou vlastností, oprostilo se od lačnění po čemkoli, co odporuje Alláhovu přikázání či co Alláh zakazuje, od čehokoli, v čem je pochybnost, oprostilo se od uctívání něčeho dalšího, oprostilo se od rozhodování podle kohokoli jiného než Alláhova Posla, oprostilo se od toho, aby k Alláhovi přidružovalo kohokoli a jakýmkoli způsobem. Uctívání z vlastní vůle a lásky vyhradilo pouze a jedině Všemohoucímu Alláhovi, spoléhá se pouze na Něho a všechny své záležitosti svěřuje pouze Jemu, pokorně a s nadějí, veškeré své činy koná výhradně pro Alláha, pokud má někoho či něco rádo, činí tak s vírou v Alláha, znelíbí-li se mu někdo nebo něco, koná tak s vírou v Alláha, dá-li někomu něco, činí tak pro Alláha, zakáže-li něco, udělá to pro Alláha, nespokojí se, dokud nenásleduje vedení a rozhodování jedině podle Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam. Toto je ta nejčistší srdce. Toto je duše upřímná, která bude zachráněna v Soudný den: „… v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí – kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Alláhovi přijdou…“ (26:88-89)
Do druhé skupiny patří srdce zatvrzelá, mrtvá, ve kterých není žádný život. Jsou to srdce uzavřená, zapečetěná, srdce nevěřících. Nedostane se k nim Pravda, neznají svého Pána, neuctívají Ho, jak přikázal, nečiní to, co je Mu milé a co Ho uspokojuje. Řídí se pouze svým chtíčem, podle toho, co jim činí potěšení, i kdyby to přineslo zlobu jeho Pána, nedbají na to, co jim přinese lačnění, jestli uspokojí svého Pána nebo se na ně rozhněvá.
Uctívá něco či někoho jiného než Alláha z lásky či ze strachu, s uspokojením či se zlobou, s velebením či opovržením, miluje-li, pak jedině tak, jak se jemu samému zlíbí, nenávidí-li, pak jedině tak, jak se jemu samému zlíbí, jeho vlastní potěšení je přednější, vede ho jen jeho vlastní touha a chtíč. Toto je to nejhorší a nejposkvrněnější srdce: „To jsou ti, kdož se hádají ohledně znamení Alláhových, aniž se jim k tomu dostalo oprávnění. Veliký je vůči nim odpor u Alláha i těch, kdož uvěřili. A takto Alláh zapečeťuje srdce každého pyšného a úporně vzdorujícího.“ (40:35)
Do třetí skupiny patří srdce, které je živoucí, ale trpí nedostatkem, je nemocné. Pokud by mělo někoho, kdo mu bude připomínat, co je správné, přikloní se k tomu správnému a naopak. Může se stát kořistí předešlého. Všemohoucí Alláh se zmiňuje o těchto třech druzích srdcí v tomto verši: „A jedná takto, aby učinil to, co podvrženo bylo satanem, pokušením pro ty, v jichž srdcích je choroba a jichž srdce jsou zatvrzelá – a nespravedlivá jsou věru ve vzdoru hlubokém – a aby ti, jimž dostalo se vědění, poznali, že to je pravda od Pána tvého, a uvěřili v ni a pokořila se před ní srdce jejich. Alláh zajisté povede ty, kdož uvěřili, ke stezce přímé.“ (22:53-54)
Srdce otočené je srdce pokrytce. Rozdíl mezi srdcem zakrytým (srdcem nevěřícího) a srdcem otočeným (srdcem pokrytce) je ten, že srdce zakryté je zapečetěné, zavřené, zatvrzelé, ke kterému se nic nedostane. K srdci otočenému se může něco dostat, ale když se otočí, nemůže v něm zůstávat dobro, a když jde po správné cestě, nevydrží na ní. Všemohoucí Alláh praví: „A to je proto, že zprvu uvěřili a potom se stali nevěřícími a srdce jejich byla zapečetěna, takže nic nechápou.“ (63:3)
Věřící by se měl dávat velký pozor, aby rozlišoval mezi dobrem a zlem. Prorokovi druhové – nechť je s nimi se všemi Všemohoucí Alláh spokojen – se proto velmi obávali zlého konce, až Hanzala řekl: „Hanzala se stal pokrytcem.“ Protože si myslel, že slabost víry je pokrytectví! A co teprve kdyby kvůli této slabosti přestal člověk úplně věřit?!
Takové srdce se otáčí podle toho, jestli převládne dobro nebo zlo, protože se takový člověk dopouští neposlušnosti. Nedopusťte tedy, aby vaše srdce váhalo mezi poslušností vůči Alláhovi a Jeho Poslu a mezi poslušností vůči ďáblovi a chtíči. Protože kdo ví, možná byste zůstali u té druhé možnosti.
