Kázání ze dne 2. 8. 2024

Páteční kázání 2. 8. 2024 (27. muharram 1446 H)   

Ať nás Alláh ochraňuje před čtyřmi věcmi

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Vězte, že hledání ochrany u Alláha je cestou k záchraně. Všemohoucí Alláh praví: „… a hledejte oporu u Alláha! On vaším je ochráncem – jak překrásný to ochránce a jak výtečný to pomocník!“ (22:78) Tedy hledejte u Alláha oporu, žádejte o pomoc, spoléhejte se na Něho a nechejte se Jím podporovat. Ať je pro vás ochranou před tím, před čím si máte dát pozor. Uchylujte se k Němu ve všech záležitostech, nepatrných i závažných, s důvěrou v Něho, Jediného, není jiného boha než Jeho.

Abychom získali ochranu Alláha, prosme Jej, aby nás chránil před vším, před čím jsme varováni, zejména co se týče náboženství a morálky. Přičemž to nejdůležitější zmínil Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam: „Ó Alláhu, prosím Tě, ochraňuj mě před duší, která není pokorná, před prosebnou modlitbou, která není vyslyšena, před nenasytnou duší, před věděním, které nemá žádný užitek. Prosím Tě o ochranu před těmito čtyřmi věcmi.“

První z nich je „ochraňuj mě před duší, která není pokorná“, tedy ochraňuj mě před duší, která není natolik pokorná, aby si Tě připomínala a dbala na Tvá napomenutí, která by nebyla pokorná při povinné i prosebné modlitbě, která by Tě neuposlechla, která by nedbala Tvých rad, neboť toto jsou znaky srdce, které je zatvrzelé. Všemohoucí Alláh praví: „Běda těm, jichž srdce jsou zatvrzelá vůči připomenutí Alláhovu, neboť oni jsou ve zjevném bloudění.“ (39:22)

Druhá z nich je prosba o ochranu „před prosebnou modlitbou, která není vyslyšena“, tedy prosím Tě, abys mne ochránil před tím, že by nebyla má prosba vyslyšena, neboť Všemohoucí Alláh je Velkorysý, Štědrý, Všeslyšící, Blízký, vyslyší prosbu prosícího. Jestliže není prosba prosícího vyslyšena, ukazuje to, že mu to bylo odepřeno, že se dopustil něčeho, co zabraňuje tomu, aby byla jeho prosba vyslyšena, např. pojedl zakázaného jídla, nebo spěchal na vyslyšení prosby. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Vaše prosba bude vyslyšena, pokud na to nebudete spěchat.“ Nebo je možné, že se při prosebné modlitbě náležitě nesoustředil, jeho mysl odbíhala, nebo prosil o něco, co je hřích nebo co nese znaky nepřátelství. Prosba o hřích je například, když někdo prosí, aby mu Alláh usnadnil cestu k cizoložství, pití alkoholu nebo kouření, nebo aby mu ulehčil lichvu. Prosba, která nese znaky přerušení styků, je například prosba, kdy člověk žádá, aby ho Alláh oddělil od někoho z rodiny, anebo aby ho vzdálil od jeho sourozenců a další podobné prosby, jejichž obsahem je přerušení vztahů nebo odloučení.

Třetí z nich je prosba o ochranu „před nenasytnou duší“, tedy prosba o ochranu před duší, která se nespokojí s tím, co jí bylo dáno na obživu od Alláha a s Jeho dary. Nebo se nenasytně honí za potěšeními a marnostmi tohoto pomíjivého světa, je nenasytná, co se týče množství jídla a jeho druhů, barev a způsobů přípravy, což se v dnešním světě stalo jevem vzbuzujícím obavy. Neboť duše, která je nenasytná, není pokorná, je náchylná k tomu, že zatouží po zakázaném ovoci, neboť jí chybí vnitřní přesvědčení. Nenasytná duše nezná rozdílu mezi láskou a nenávistí.

Čtvrtou je prosba o ochranu „před věděním, které nemá žádný užitek“, tedy žádáme o ochranu před věděním, které není dobré pro naši duši, ani pro naši práci, které nám nepomůže v poslušnosti vůči Alláhovi, které nás nijak nepozvedne, ani nebudeme díky němu pokornější, nevylepší naši morálku. Neboť vědění má vést k tomu, že ho budeme používat v praxi, budeme se díky němu zlepšovat, budeme vyzývat jiné, aby následovali. Člověk, který má takové vědění, by měl být dobrým příkladem pro ostatní. Další věc je, že člověk třeba získá užitečné vědění, ale nijak ho nevyužije ke svému prospěchu, protože mu chybí upřímná víra, nebo neaplikuje toto vědění v prvé řadě sám na sebe. Nebo člověk získá velký objem vědění z různých kultur, ale jsou to jen prázdné řeči, záchvěvy myšlenek od lidí, kteří se snaží šířit nepravdu a to, co odporuje islámu.

Služebníci Alláhovi, Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – zakončil tuto svou prosebnou modlitbu tím, že potvrdil, že se jedná právě o tyto čtyři věci, u kterých žádá o ochranu Alláha. Řekl: „Prosím tě o ochranu před těmito čtyřmi věcmi.“ Chtěl zdůraznit jejich význam pro věřící, že je třeba se jich obávat, je třeba se všemi prostředky snažit před nimi uchránit, neboť jsou příčinou zkaženosti jednotlivce, ba dokonce i celého světa. Jejich existence znamená zatvrzelost srdce, velkou nevědomost, šíření nepravd, neexistenci správného vedení, pachtění se za pomíjivostí tohoto světa, a nakonec to vede k tomu, že není vyslyšena prosba prosícího. Je to tedy významná prosebná modlitba, kterou by neměl muslim zanedbávat.

Vězte, služebníci Alláhovi, že podle Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – byly zmíněny pouze tyto čtyři věci. Věta „před okem, které slzu neuroní“ nebyla zmíněna.

Ó Alláhu, ochraňuj nás před duší, která není pokorná, před prosebnou modlitbou, která není vyslyšena, před nenasytnou duší, před věděním, které nemá žádný užitek. Ó Alláhu, nauč nás to, co nám bude k užitku, a dej nám užitek z toho, co se naučíme, dej, ať jsme znalí Tvé víry, Ty, který jsi Vznešený a Štědrý.

Aktuality

Sbírka na pomoc Maroku a Libyi

V minulém týdnu došlo ke dvěma živelným katastrofám v severní Africe. Nejprve zemětřesení v pohoří Vysoký Atlas v Maroku a poté ničivé záplavy v severovýchodní

Více »
Verš z Koránu

„Člověče, co zmýlilo tě o laskavém Pánu tvém, jenž stvořil tě, vyrovnal a souměrnost ti dal a v oné podobě tě složil, již si přál? Pozor však, vždyť vy nazýváte Den soudný výmyslem!“

(Korán, 82:6-9)

Výroky

Ibn Mas‘úd vyprávěl, že Alláhův Posel pravil: „Závidět (ve smyslu toužit po stejné věci, bez nepřejícné žárlivosti) smíte pouze dvěma lidem: tomu, koho Alláh obdařil majetkem, jenž pak utratí v dobré věci, a tomu, koho Alláh obdařil moudrostí, kterou pak předává druhým lidem a podle níž mezi nimi soudí.“

(Al-Buchárí a Muslim)