Datum: 5. 1. 2024 (23. džumáda al-áchira 1445 H)
Mešita v Praze
Nebuďte smutní
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Věřící není smutný kvůli osudu, ať je dobrý či špatný. Všemohoucí Alláh praví: „A nepostihne žádné neštěstí zemi ani osoby vaše, aby nebylo zaneseno v Knize dříve, než jsme je stvořili – a to věru je pro Alláha nadmíru snadné.“ (57:22) Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Situace věřícího je obdivuhodná. Cokoli se mu děje, je to pro něho dobré. To se netýká nikoho jiného než věřícího. Když má štěstí, vyjadřuje svůj vděk a je to pro něho dobré. Když ho postihne neštěstí, je trpělivý a je to pro něho dobré.“ (podle Muslima)
Věřící nesmutní kvůli škodolibosti nepřátel, či když mu škodí. Všemohoucí Alláh praví: „Nechť tě nermoutí řeči nevěřících, vždyť moc veškerá Alláhu náleží a On slyšící je i vševědoucí.“ (10:65) A také: „Nechť tě nermoutí řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni skrývají a co najevo dávají.“ (36:76)
Věřící musí trpělivě snášet smutek a těžkosti. Všemohoucí Alláh praví: „Buď trpělivý, však trpělivost tvá je možná jen s pomocí Alláhovou! Nermuť se kvůli nim a nebuď stísněn, že úklady strojí, vždyť Alláh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož dobré konají.“ (16:127-128) Připomeňme si, co řekl Posel – salla lláhu alajhi wa sallam – když se ocitl v těžké situaci, když se odebral do Tá’ifu: „Ó Alláhu, Tobě se svěřuji se svou slabostí, nedostatkem možností, zahanbením před lidmi, ó Nejmilostivější z milostivých! Ty jsi Pánem slabých a jsi i mým Pánem. Komu mě svěříš? Někomu, kdo je mi vzdálený, aby se na mne mračil? Nebo nepříteli, do jehož rukou jsi vložil mou věc? Nejsi-li na mne rozhněván, tak je mi to jedno, Tvé dobro je pro mne lepší, utíkám se k Tvému světlu, které rozsvítilo temnoty a věci na tomto i na Onom světě se díky němu uspořádaly, aby mne nepostihla Tvá zloba nebo nespokojenost, Ty můžeš napomínat, dokud nebudeš spokojen, není síly ani moci leč u Tebe.“
Věřící je trpělivý, nedělá si nic ze špatné situace a nermoutí se. Alláh mu posílá anděly navenek i ve skrytu, aby ho posílil ve víře. Všemohoucí Alláh praví: „K těm pak, kdož říkali: ‚Pánem naším je Alláh,‘ a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: ‚Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z Ráje, jenž byl vám přislíben! My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho, jako pohoštění od Odpouštějícího, Slitovného.‘“ (41:30-32)
Všemohoucí Alláh praví: „A hle, Pán tvůj vnukl andělům: ‚Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu…‘“ (8:12)
Dává věřícím sílu na tomto světě i v okamžiku smrti, když praví Všemohoucí Alláh: „Alláh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. A Alláh činí, co Jemu se zlíbí.“ (14:27) Nejvyšším stupněm trpělivosti a neochvějnosti ve víře je stupeň, kterého dosáhl Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – v jeskyni v Mekce. Všemohoucí Alláh praví: „Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Alláh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: ‚Nermuť se, vždyť Alláh je s námi!‘ A seslal mu Alláh Svou sakínu a podpořil jej vojsky pro vás neviditelnými a ponížil slova těch, kdož nevěřili, zatímco slovo Alláhovo je nejvyšší – Alláh zajisté je mocný, moudrý.“ (9:40)
Věřící nesmí podlehnout smutku, ať jsou okolnosti sebetěžší a i kdyby byla převaha na druhé straně, neboť Všemohoucí Alláh praví: „A když si pak poslové zoufali a již se domnívali, že za lháře jsou pokládáni, přišla k nim Naše pomoc vítězná. A byl zachráněn ten, koho jsme chtěli, však nelze odvrátit přísnost Naši od lidu hříšného.“ (12:110)
