Datum: 9. 6. 2023 (20. dhul qi´da 1444)
dr. Usama al-Deiri, Mešita v Teplicích
„A tomu, kdo spoléhá se na Alláha, tomu On postačí.“
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Spoléhání se na Všemohoucího Alláha je jednou z nejlepších věcí, kterými se k Němu dá přiblížit a žádný muslim se bez ní v žádném případě neobejde. Je to způsob uctívání, který má velký dopad. Dají se jím odčinit hříchy a zvětšit odměna od Alláha. Je to pilíř pevně ukotvený v dogmatu. Je to cesta, kterou jdou oddaně a upřímně věřící. Je to jedna z nejvýraznějších vlastností věřícího. Všemohoucí Alláh praví: „A tomu, kdo spoléhá se na Alláha, tomu On postačí.“ (65:3) Kdo se spolehne na Alláha, toho ochrání – chvála Mu.
Všemohoucí Alláh přikázal Svým služebníkům, aby se na Něj spoléhali. Přikázal i Svým prorokům – alajhim as-salátu wa-s-salám – i přes to, jaké u Něho mají postavení a jak je vysoké – aby se na Něho spoléhali. Všemohoucí Alláh praví: „A na Alláha se spoléhejte, jste-li věřící!“ (5:23) Spoléhání se na Alláha je cestou, kterou jdou věřící a díky které posilují svou víru v Něj, a současně se v ní dále zlepšují. Všemohoucí Alláh praví: „Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Alláha je vzpomínáno, a jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána svého spoléhají…“ (8:2) Spoléhání se je důkazem opravdovosti víry. Je to cesta k dosažení Alláhovy lásky. Všemohoucí Alláh praví o našem Poslu – salla lláhu alajhi wa sallam: „A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Alláha, neboť Alláh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají.“ (3:159) Spoléhání se na Alláha je totiž známkou opravdovosti víry, projevuje se v tom velikost Alláha a Jeho moc, spolehnutí se na Něj, když člověk něco potřebuje, neobejde se bez něj. Toto jsou skvělé způsoby chování vůči Stvořiteli, ukazují na lásku věřícího k jeho Pánu, a proto se mu také dostane lásky od Všemohoucího.
Ibn Abbás – radija lláhu anhumá – řekl: „Alláh nám postačí a On je tím, na koho se spoléháme – toto řekl Ibráhím – alajhi as-salám – když byl vhozen do ohně. A řekl to také Muhammad – salla lláhu alajhi wa sallam – když byla seslána tato slova: „… ‚Lidé se proti vám shromáždili, bojte se jich!‘, tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: ‚Nám postačí Alláh, a jak výtečný je On ochránce!‘“ (3:173) Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – prosil Všemohoucího Alláha a řekl: „Ó Alláhu, stal jsem se muslimem, uvěřil jsem v Tebe jako svého Pána, a na Tebe se spoléhám.“ Přikazoval také svým druhům, aby se spoléhali na Alláha. Říkal jim: „Kdo řekne – když vychází z domu – ‚ve jménu Alláha‘, spoléhá se na Alláha a není moci ani síly, leč u Alláha. Říkejte: ‚Byl jsem veden správnou cestou a ochráněn.‘“
Spoléhání se na Stvořitele – chvála Mu – je důsledkem povědomí o Všemohoucím Alláhovi. Kdo má povědomí o Alláhovi, nemůže jinak než se na Něho spolehnout. Kdo má povědomí o Alláhovi, věří ve slib daný Alláhem a v toho, kdo jej dal. Nemá jiného útočiště než u Něho, pokorně se před Ním sklání, je tím, kdo zná cestu a jde cestou těch, komu bylo dáno poznání. Proto jsou mezi služebníky Všemohoucího Alláha ti, kdo jsou oddanými a upřímnými věřícími, kterých se nezmocní ďábel na tomto světě. Všemohoucí Alláh praví: „…před satanem prokletým, jenž věru nemá pravomoc žádnou nad těmi, kdož uvěřili a spoléhají se na Pána svého…“ (16:99)
Nechť si nikdo nemyslí, že spoléhání se na Alláha znamená zanedbávání práce nebo nečinné vysedávání doma. Spoléhání se znamená, že člověk udělá vše, co je v jeho moci, aby určité věci dosáhl. Jeden muž se zeptal Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Mám prostě poslat svoji velbloudici a spolehnout se na Alláha?“ Prorok mu odpověděl: „Udělej, co je rozumné, a spolehni se na Alláha.“ Tzn. nejprve velbloudici přivázat provazem. Podle Umara ibn al-Chattába – radija lláhu anhu – se traduje, že uviděl velblouda, který měl srst zasaženou infekcí. Zeptal se majitele, proč zanedbal léčbu. Muž mu odpověděl, že jeden stařec prosí Alláha, aby velblouda vyléčil. Umar mu řekl: „Takže jsi udělal z prosby k Alláhovi něco jako léčebnou mast??“ Také se vypráví, že potkal nějaké lidi z Jemenu, kteří mu řekli: „Spoléháme se na Alláha.“ Řekl jim: „Ne, vy jste odevzdaní. Spoléhat se na Alláha znamená, že někdo najde na zemi semínko a spolehne se na Alláha.“
Ibn Radžab řekl: „Spoléhání se na Alláha neodporuje snaze vyvíjet veškeré možné úsilí v tom, co nám Alláh určil. Toto je zvykem u Jeho stvoření. Všemohoucí Alláh přikázal vyvíjet veškeré možné úsilí a k tomu se na Něho spoléhat. Vyvíjení úsilí všemi částmi těla znamená být poslušen Alláhovi. Spoléhání se srdcem znamená víru v Něj. Jak pravil Alláh: „Vy, kteří věříte, buďte ostražití.“ (4:71)
A dále: „A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi a usilujte o část přízně Alláhovy.“ (62:10)
Sahl at-Tasatturí řekl: „Kdo odporuje pohybu – tedy vyvíjení snahy a vydělávání si na živobytí – ten jde proti tradici (sunně). Kdo odporuje spoléhání se na Alláha, odporuje víře. Spoléhání se na Alláha je to, co činil Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – a vydělávání si na živobytí je jeho tradice, to, jak žil. Kdo tak bude činit podle něho, neopustí jeho tradici.“
