Datum: 19. 5. 2023 (29. šawwál 1444)
Dr. Usama al-Deiri, Mešita v Teplicích
Moji služebníci se ke Mně přibližují konáním nepovinných modliteb a skutků, dokud si je nezamiluji
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Snaha o dosažení zalíbení u Všemohoucího Alláha je cílem každého služebníka, kterého Všemohoucí Alláh nechal na této Zemi. Všemohoucí Alláh praví: „Zdaž ten, jenž pobožnost koná během hodin nočních, padaje na tvář svou a stoje při modlitbě, a před životem budoucím na pozoru se má a v milosrdenství Pána svého doufá…? Zeptej se: ‚Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?‘ Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.“ (39:9) V toto doufá a přeje si to každý, kdo doufá v Alláha a kdo chce milost od Všemohoucího – chvála Mu. Podle Abády ibn as-Sámit – radija lláhu anhu – Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdo se rád setkává s Alláhem, s tím se rád setkává i Alláh. Kdo se nerad setkává s Alláhem, s tím se nerad setkává Alláh.“ Á’iša nebo některá z jeho manželek řekla: „Nechceme smrt.“ Odpověděl: „To jsem neměl na mysli. Ale když nadejde okamžik smrti věřícího, dostane se mu dobrých zpráv o Alláhově spokojenosti s ním a požehnání, kterého se mu dostává. A není mu nic milejšího než to, co ho čeká. Proto se rád setká s Alláhem a Alláh se rád setká s ním. Ale když nastane okamžik smrti nevěřícího, je mu zvěstováno utrpení. Nejvíce je mu tedy odporné to, co ho čeká. Nechce se setkat s Alláhem a Alláh se nechce setkat s ním.“ (podle al-Buchárího) V tomto hadísu nám Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – říká, že kdo se rád setkává s Alláhem, s tím se Alláh také rád setká. S takovým setkáním je spojena odměna a milost. Radost ze setkání znamená, že věřící nemá zanedbávat přípravu na Soudný den a má chtít to, čeho se mu dostane od Všemohoucího Alláha. Účelem není, aby si přál smrt. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – praví: „Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Alláh učinil dobré tobě!“ (28:77)
Kapitál věřícího se získává z lásky Alláha a dosažení jeho uspokojení. Prorokovi druhové užívali této výsady. Sahl ibn Saad vyprávěl, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl v den bitvy u Chajbaru: „Zítra dám prapor tomu, kdo miluje Alláha a Jeho Posla a kterého má rád Alláh a Jeho Posel. Pod jeho vedením jim dá Alláh zvítězit.“ Přenocovali a přemýšleli, komu bude dán prapor. Když se probudili, šli za Poslem Alláhovým a všichni si přáli, aby jim jej dal. Zeptal se: „Kde je Alí ibn Abí Tálib?“ Odpověděli: „Má něco s očima.“ Poslali pro něj, a když ho přivedli, plivnul mu do očí a pronesl za něj prosebnou modlitbu. Alí se uzdravil a jako by neměl nikdy žádný problém. Prorok mu dal prapor a řekl: „Běž klidně a trpělivě, dokud nedojdeš na jejich území. Pak je pozvi k islámu. Řekni jim, jaké povinnosti mají vůči Všemohoucímu Alláhovi. I kdyby skrze tebe přistoupil k islámu jediný muž, je to lepší, než abys vlastnil červené velbloudy.“
Cesta k této lásce vede skrze uposlechnutí příkazů Všemohoucího – chvála Mu – a vykonávání toho, co bylo uloženo za povinnost, a vyvarování se všeho, co zakázal, a dodržování Prorokovy tradice – salla lláhu allahi wa sallam. Všemohoucí Alláh praví: „Rci: ‚Milujete-li Alláha, pak mne následujte a Alláh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Alláh je odpouštějící, slitovný.“ (3:31) V posvátném hadísu Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl, když citoval slova svého Pána, Všemohoucího, chvála Mu: „Tím nejmilejším, čím se ke Mně může můj služebník přiblížit, je to, co jsem uložil za povinnost. A ještě více se ke Mně může můj služebník přibližovat tím, že bude konat nepovinné skutky navíc, dokud si ho nezamiluji. Když si ho zamiluji, budu jeho ušima, jeho očima, jeho rukama a jeho nohama. Když Mne poprosí, vyslyším ho. Když Mne požádá o ochranu, ochráním ho.“ Takovéto dodržování víry je cestou k lásce, a ne pouhé tvrzení.
Úplné lásky je dosaženo vykonáváním skutků navíc a vytrváním v tom. Všemohoucí Alláh praví: „A za noci bdi v přednášení z dodatečné horlivosti pro sebe – možná že Pán tvůj tě pošle na místo, jež je chváleno.“ (17:79) Někteří učenci vysvětlují, že vykonávání povinných skutků tak, jak bylo přikázáno, je uposlechnutím Alláhova příkazu a jeho respektováním a uctíváním Všemohoucího – chvála Mu – tím, že se jím necháváme vést a ukazujeme tak božskou velikost a podřízenost věřících Alláhovi. Přibližování se k Alláhovi tímto způsobem je to nejvýznamnější, co můžeme udělat. Kdo vykonává to, co bylo uloženo za povinnost, vykonává to ze strachu před trestem. Kdo vykonává něco navíc, vykonává to, protože chce posloužit, a je odměněn láskou, která je nejzazším cílem.
