Datum: 15. červenec 2022 (16. dhúl-hidždža1443)
Mešita v Praze
Evropský muslim dobrým příkladem
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Morálka má největší vliv při seznamování s islámem a odstraňování chybných obrázků o něm. Život evropského muslima s islámskou morálkou vynahradí tisíc přeložených knih a tisíc přednášek, které budou promlouvat o kráse islámu a jeho tolerantnosti. Pokroucených témat v obrazu islámu je násobně více než těch, která popisují realitu. Proto se říká: Život jednoho člověka mezi tisícem je výmluvnější než slova tisíce lidí o jednom člověku.
Je třeba, aby evropský muslim ztělesňoval islám svou morálkou. Nesmí to však dělat ze zištnosti, aby přivedl toho, kdo vidí jeho chování, k islámu. Jako když ví, že někdo odmítá islám, a proto změní své chování a morálku s ním. Má se tak chovat vždy za každých okolností, protože islám mu to tak přikazuje, ale vedení lidí na správnou cestu k islámu je záležitostí duše a je pouze a jedině v rukách Alláha: „Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Alláh, ten vede, koho chce.“ (28:56)
Naším příkladem je náš Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – který podle islámské morálky jednal se všemi lidmi, dokonce i se svými soky a nepřáteli, kteří mu škodili a spolčili se proti němu, aby ho zabili. Zacházel pěkně s Thamámou bin Athálem, který byl vůdcem a jedním z Qurajšovských velitelů, přestože ten mu dříve škodil. Thamáma pak řekl: „Přísahám při Alláhovi, že na zemi nebylo nikoho, koho bych více nenáviděl než tebe. A přesto ses stal tím, kdo je mi nejmilejší. Přísahám při Alláhovi, že nebylo víry, kterou bych nenáviděl více než tvoje náboženství, a přesto se stala tvá víra mou nejmilejší. Přísahám, že nebylo země, kterou bych více nenáviděl než tvoji zemi, a přesto se mi stala tvá země nejmilejší.“ Konvertoval až po té, co byl propuštěn na svobodu. To dokazuje, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – se tak zachoval z principu a ne ze zištnosti. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – také ponechal u obyvatel Mekky věci ještě před hidžrou, přestože mu uškodili, protože ustanovil princip a vštěpoval hodnotu.
Proto dosahuje muslim díky své dobré morálce úrovně postícího se člověka, který se modlí nepovinné noční modlitby, jak řekl Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam: „Díky svým dobrým mravům věřící dosahuje úrovně člověka, který se v noci modlí nepovinné modlitby, a postí se ve dne.“ Také řekl: „Nic nezatíží váhy věřícího služebníka v Soudný den více, než dobré mravy. Alláh nemá rád ty, kdo konají nepravosti a nemravnosti.“ Proto se Džaafar bin Abí Tálib soustředil ve svém hovoru s etiopským králem na pozitivní mravní hodnoty, které přinesl islám, a na to, co má islám společného s křesťanstvím, které bylo v tehdejší době náboženstvím etiopského krále, a nezabýval se tresty a tím, co ho odlišuje.
Evropský muslim je otevřenou knihou o islámu, kterou čte ten, kdo ho spatří, a zapůsobí na něj islám, který je v ní. Pokud je dobrým příkladem, realizuje význam zpravení, oznámení a vyznání víry vůči lidem prostřednictvím vlastního chování a morálky, jak řekl islámský šejch Ibn Tajmíja – nechť je k němu Alláh milostivý: „Prorokovi druhové přivedli národy k islámu a nepřinesli islám k národům.“ Právě svým chováním a tím, jak žili. Nepřinesli jim ho v podobě přednášek, přeložených knih a chování a jednání, které bylo v rozporu s hodnotami a principy islámu.
Jedním z příběhů vzbuzujících úžas o lidech, kteří byli nově přivedeni k islámu, je také příběh, který se stal doktorovi Ahmadovi al-Chalífovi, řediteli islámského centra v Mnichově – nechť ho Alláh ochraňuje. Ten si přečetl v jedněch německých novinách inzerát, ve kterém stálo: „Hledám muslimského kněze, který mě pokřtí v islámu!“ Inzerent uvedl svou adresu a telefon. Doktor Chalífa mu zavolal, ale nikdo neodpovídal, a tak se hned vydal na uvedenou adresu, ale nenašel ho tam. Ptal se na něj jeho sousedů, ale ti mu neodpověděli, ba dokonce se ho báli. Nechal mu tedy vzkaz se svou adresou, aby ho kontaktoval. Přišla mu odpověď v podobě vzkazu od přítele inzerenta, ve kterém stálo: „Inzerent je v nemocnici, je na tom velmi špatně a velmi vás potřebuje. Naléhá, abyste za ním přišel.“ A napsal tam adresu nemocnice. Dr. Chalífa vyprávěl, že šel hned do nemocnice. Jen co tam přišel, začal se nemocný hned radovat z jeho příchodu a řekl: „Vy jste muslimský kněz?!“ Dr. Chalífa mu odpověděl: „Ano, ovšem.“ V místnosti byl křesťanský kněz, na kterého zavolal: „Pojďte blíž, protože já teď přestoupím na islám.“ Pak vyprávěl svůj příběh: „Jel jsem do Maroka jako turista a hostil mě jeden Maročan, muslim, jménem Hassan. Pohostil mě a choval se ke mně velmi pěkně, a nemohl jsem uvěřit, že mi nechce udělat nic zlého, ani mě nechce zabít. A tak jsem dělal, že spím, abych zjistil, co se mnou udělá. Choval se ke mně pěkně a snažil se mě uklidnit, ale já jsem se ho pořád bál. Když nastal den, připravil snídani a po ní jsem mu dal peníze za pohoštění, ale on to odmítl a řekl: ‚Jsi můj host a islám mi přikazuje hostit hosta 3 dny.‘ Odmítl si vzít peníze a tak jsem se s ním dohodl, že ho budu navštěvovat každý rok, a oblíbil jsem si ho. Stále jsem se ptal sám sebe, co je to za náboženství, které toto přikazuje?! Chtěl jsem toto náboženství poznat a neměl jsem jinou možnost, než si dát inzerát do novin, že potřebuji muslimského kněze, který mě pokřtí v islámu, abych se stal bratrem Maročana Hassana a abych se s ním příští rok setkal a byl jsem muslim jako on. Vyprávěj mi tedy, muslimský knězi, o této víře.“
Dr. Chalífa řekl: „Islám je vírou přirozenosti. Je to víra, která člověku ukládá jen určitý počet jasně vymezených povinností, které jsou v souladu s životem člověka, a má pět pilířů.“ Když došel až k velké pouti, řekl mu nemocný: „Já jsem nemocný, nemohu cestovat. Může místo mne vykonat velkou pouť můj bratr Hassan?“ Doktor Chalífa mu odpověděl: „Ano.“ Muž se pak zeptal: „Co mám udělat, abych se stal muslimem?“ Doktor Chalífa odpověděl: „Vyslovíš vyznání víry.“ Muž je vyslovil a byl při tom neobyčejně šťastný. Řekl: „Díky Alláhovi. Teď jsem muslim. Musím si změnit jméno?“ Doktor Chalífa mu řekl: „Není to podmínkou.“ Muž odpověděl: „Změním si ho. Budu Hassan.“ Dr. Chalífa se s ním pak rozloučil s tím, že s ním zůstane v kontaktu, aby se poptal, jak se mu daří. Následujícího dne zavolal do nemocnice, aby se zeptal, jak se mu daří, a bylo mu sděleno, že jeho duše odešla ke Stvořiteli, jakmile dr. Chalífa odešel.
Pamatujme, že odpovědnost každého muslima je tím větší, pokud se odkloní od islámských mravů. Pokud se jich drží, stane se poslem správného vedení.
Ó Alláhu, veď nás k těm nejlepším mravům, ke kterým dokážeš vést jen Ty, odvrať nás od těch špatných, od kterých nás dokážeš odvrátit jen Ty.
Chvála Alláhovi, Pánu všech světů.
