Mezináboženské setkání s veřejností v kostele Sv. Salvátora (18. 11. 2015)

(konané po teroristických útocích v Praříži)

Násilí a nespravedlnost provází lidské pokolení od samého počátku, všichni známe, jak a proč Kain zabil svého bratra Ábela. V minulém století v Evropě vypukly dva nejhorší konflikty – světové války, a i nyní pod bombami denně umírají stovky nevinných lidí v řadě zemí světa. A teď jsme navíc znovu zasaženi brutálními teroristickými činy fanatiků. Takovéto zlo musí evropské země za každou cenu zastavit a pomoci s jeho vymýcením i jinde ve světě. Současně si Evropané musí zachovat chladnou hlavu a zabránit uplatňování principu kolektivní viny, které může vést jen k dalšímu stupňování nenávisti a k další polarizaci společnosti. Terorismus nemá náboženství. Za takové činy jsou zodpovědní pouze a jen jejich aktéři a ti, kteří je zosnovali. Doufáme, že budou dopadeni a spravedlivě potrestáni. Na druhé straně se tu setkáváme s jiným extremismem, kterým je postupná fašizace naší společnosti, o které už mluví i někteří členové vlády včetně premiéra. Tyto trendy se zatím otupit nedaří, naopak se k nim populisticky přidává i řada politiků. Dokonce i dobrovolníkům, kteří nezištně pomáhají běžencům, někteří extrémisté z tohoto tábora vyhrožují fyzickou likvidací. Nesmíme podléhat jejich manipulacím, které mají za cíl to stejné, čeho chtějí dosáhnout i teroristé – a to rozšířit ve společnosti strach. Strach může přerůst v nenávist a ta vede k násilí a nespravedlnosti. A násilí plodí zase jen násilí. Právě teď je vhodný okamžik k projevení soudržnosti, vzájemné solidarity a jednoty v konfrontaci s těmito hrozbami, které nelze podceňovat.

Věřící lidé tvoří velkou většinu obyvatel naší planety, jen křesťané, muslimové a židé tvoří dohromady hodně přes polovinu světové populace. Bez dobrého soužití mezi hlavními náboženstvími nemůže ve světě dlouhodobě existovat smysluplný a spravedlivý mír. Základy pro tento pokoj a porozumění existují. Jsou součástí samotných principů náboženství: je to láska k Bohu a láska k bližnímu. Tyto principy nalézáme znovu a znovu v našich posvátných textech. Jednota Boha, nezbytnost lásky k Němu a nezbytnost lásky k bližnímu jsou takto společnou půdou mezi judaismem, křesťanstvím a islámem.

Muslimové by měli brát křesťany a židy jako „lid Knihy“. Marie, matka Ježíše je pro nás nejlepší ženou a je podle ní pojmenována jedna z kapitol v Koránu. O samotném Ježíšovi je v Koránu mnoho nádherných veršů a je tu popsán celý jeho příběh – o jeho zázračném narození z panny, o tom, jak mluvil ještě v kolébce, o zázracích, které konal v dospělosti z dovolení Božího. O poselství a správném vedení, které přinesl svému národu, i o tom, že před Soudným dnem se vrátí zpět na Zemi. V Koránu jsou velmi často a v nejlepším světle zmiňováni i další proroci – Abrahám, Mojžíš, Árón, David, Šalamoun a další.

Je dobré naší společnosti ukázat, že si dokážeme sednout za jeden stůl a shodnout se na mnoha věcech.

A teď, jak bylo avizováno, bych přečetl několik úryvků z textu překladu Koránu:

Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější – a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený. (49:13)

Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. A rcete: „Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni.“ (29:46)

A nepřete se s lidmi Knihy, jedině co nejzdvořileji…

… a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: „Jsme křesťané!“ A je to proto, že jsou mezi nimi kněží a mniši a že nejsou pýchou naplněni. (5:82)

Buďte dobří k rodičům, příbuzným, sirotkům a nuzným! Mluvte laskavě s lidmi, dodržujte modlitbu a dávejte almužnu!“ (2:83)

Pokud se týká těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ty uvede Pán jejich do milosrdenství Svého – a to úspěch je zřetelný. (45:30)

A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!“ (18:29)

Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění!  (2:256)

Vy, kteří věříte! Buďte vytrvalí ve spravedlnosti, svědčíte-li před Bohem, byť i to bylo proti vám samým či rodičům anebo blízkým příbuzným a ať jedná se o bohaté či chudé, vždyť Bůh je ochráncem obojích! Nenásledujte tedy vášně své před spravedlností! (4:135)

A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej na Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí. (8:61)

Rcete: „Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakobovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdílu mezi nimi a do vůle Pána svého jsme odevzdáni!“ (2:136)

Prosíme Tě Bože, abys ochránil trpící, nemocné, lidi bez domova a ty, kterým se děje křivda. Prosíme Tě, aby nás všechny upevnil v obhajobě pravdy a spravedlnosti a aby zabránil všem nespravedlivým v páchání zla. Amen. 

Příspěvek pro toto mezináboženské setkání napsal: 

Vladimír Sáňka, Muslimská obec v Praze

Aktuality

Nová kniha – Zapečetěný nektar

Jedná se o podrobný životopis proroka Muhammada (mír s ním). Kniha Zapečetěný nektar (v arabštině ar-Rahíq al-Machtúm, angl. The Sealed Nectar) indického autora Safiho ar-Rahman al-Mubarakpuriho popisuje život člověka,

Více »
Verš z Koránu

Když jste pozdraveni zdvořilým pozdravem, pozdravte ještě vlídněji nebo odpovězte stejným způsobem. A Alláh věru vše počítá.

(Korán, 4:86)

Výroky

Ibn Mas‘úd vyprávěl, že Alláhův Posel pravil: „Závidět (ve smyslu toužit po stejné věci, bez nepřejícné žárlivosti) smíte pouze dvěma lidem: tomu, koho Alláh obdařil majetkem, jenž pak utratí v dobré věci, a tomu, koho Alláh obdařil moudrostí, kterou pak předává druhým lidem a podle níž mezi nimi soudí.“

(Al-Buchárí a Muslim)